Tyranie malých voleb

V poslední době učinily autority zodpovědné za naši vzdělávací soustavu povážlivé zjištění, že máme stále více vystudovaných ekonomů a zároveň nedostatek technicky vzdělaných lidí. 

Obvykle k němu ještě připojí vousatou frázi sdělující, že struktura vzdělávání neodpovídá potřebám trhu. Že je zkostnatělá a příliš zaměřená na nepoužitelné humanitní obory.

Dejme tomu, že tomu tak opravdu je. Musíme si ale potom položit otázku, jak se taková zkostnatělá struktura nerespektující požadavky trhu mohla vyvinout v prostředí vysokých škol, které ve svých základních rysech samo stojí na tržních principech? Máme tu přece většinu soukromých vysokých škol, které soutěží o studenty především nabídkou co nejlepšího postudijního uplatnění a menšina veřejných vysokých škol se v zásadě chová stejně, neboť i pro ně je počet studentů rozhodujícím kritériem ekonomického přežití. Každý nový adept vysokoškolského diplomu se rozhoduje o volbě oboru (vyjma subjektivních faktorů, jakým je například rodinné prostředí) na základě předpokládané budoucí odměny a náročnosti oboru (pravděpodobnosti úspěšného dokončení studia). Pokud tedy některý z rodičů není zrovna jaderný inženýr, či lékař/ka, je pro potomka dráha ekonoma/ekonomky stále tou nejpřirozenější možnou. Dokonce ještě dnes totiž ekonomové vydělávají v průměru nejvíc, nehledě k tomu, že studium ekonomie je přece jen drobet schůdnější než studium techniky, či medicíny.

Přestože tedy hospodářství („reálná ekonomika“) už nějakou dobu detekuje nevhodnou strukturu absolventů, volba ekonomického oboru na úkor technického zůstává objektivně stále racionální volbou pro většinu studujících.

Dostávám se tím k pojmu „tyranie malých voleb“, který do ekonomie zavedl Alfred Kahn, americký ekonom židovského původu a někdejší poradce prezidenta Reagana. Poukazuje na situace tržního selhání, kdy se sice jednotlivec rozhoduje (volí) zcela racionálně, ale v širším kontextu se jeho volba už racionální nejeví. Představme si, že skupina lidí stojí před alternativní volbou ze dvou možností, z nichž jedna je pro drtivou většinu z nich lehce výhodnější, než druhá, řekněme v poměru 55:45. Výsledkem bude, že čistě racionálně jednající člověk se vždy přikloní k možnosti 1, a to i v případě, že tím (nevědomky) omezí svou budoucí volbu, neboť alternativa číslo 2 v důsledku této nepřízně v tržním prostředí zanikne. Kahn použil příklad města Ithaca, jehož obyvatelé tímto způsobem a proti své vůli, jak se nakonec ukázalo, nepřímo „rozhodli“ o zániku železnice ve městě, protože dlouhodobě (početností volby) preferovali dopravu automobilem.

Nestíhá tedy technické obory v Česku stejně chmurný osud jako železniční dráhu v Ithace? Všichni se sice shodují v jejich nepostradatelnosti a důležitosti pro budoucí vývoj ekonomiky, avšak zároveň nikdo a nic není s to obrátit poměr, jenž setrvale favorizuje studium humanitních oborů jako ekonomie a práva. 

Kovaný ekonomický liberál na tomto místě samozřejmě namítne, že časem se tento poměr v důsledku přebytečnosti ekonomů otočí a věc se vyřeší sama. Ano, to je jistě možné, ale jak dlouho bude třeba na takové „znovunalezení tržní rovnováhy“ čekat? Nejenže některé okrajovější technické obory mohou do té doby zcela zaniknout, ale především k něčemu takovému nemusí vůbec dojít, a to ani tehdy, pokud by si to situace v „reálné ekonomice“ sebevíc žádala. Proč? 

Z mnoha důvodů. Například proto, že sektor průmyslu, kde se technici převážně uplatňují, nemůže vzhledem k větší surovinové a energetické náročnosti konkurovat co do přidané hodnoty, ziskovosti, a tím pádem ani co do průměrných mezd, sektoru služeb, kde se naopak výrazně uplatňují absolventi ekonomických fakult. Ekonomické profese se navíc v Česku těší po konci bývalého režimu neúměrně vysoké prestiži neodpovídající jinak vcelku střízlivé roli, kterou by v ekonomice za normálních okolností měly. Kromě tohoto společenského nadhodnocení, které se vyznačuje velkou setrvačností, má význam i početnost ekonomů, či obecněji absolventů ekonomických fakult, a také skutečnost, že hodně z nich dosáhlo pozic, z nichž mohou jako „policy-makeři“ s rozhodovacími pravomocemi účinně čelit možnému úpadku prestiže a finančního ohodnocení jejich profese.

Může se tak docela dobře stát, že místo aby se struktura absolventů podřizovala požadavkům hospodářství, přizpůsobí se naopak samotná struktura hospodářství složení a kvalifikaci vysokoškolsky vzdělané pracovní síly. Jinými slovy, trh znovunalezne svou rovnováhu tím, že průmyslové obory trpící nedostatkem kvalifikovaných a vzdělaných odborníků jednoduše odejdou i s navazujícími pracovními místy jinam. Dříve než se vzpamatujeme, můžeme se ocitnout v situaci obyvatel amerického městečka Ithaca a čelit důsledkům něčeho, co jsme si vlastně nikdy nepřáli.