Tak zvané kvantitativní uvolnění peněz za účelem posílení inflačních tendencí, mělo jediný reálný inflační vliv. Cena akcií inflačně narostla do takové míry, že jedině burzovní krach může hodnotu akcií v budoucnu dostat do reálně hodnoty, kdy jejich cena bude opět vyjadřovat ziskovost podniku, nikoliv ziskovost burzovních spekulantů.

Zajímavý článek.

Centrální banky mi začínají připomínat všemocné politbyro, které si myslí, že dokáže ekonomiku direktivně řídit...

dost dobrý odhad neschopnosti montarizmu.....on sice pořád funguje ale jen ve velmi omezeném měřítku..a to se vědělo i dříve...jen bylo nutné o opaku přesvědčit širokou světovou veřejnost a tak někdo musel dostat Nobelovku za nesmysl...i stalo se.........a svět tomu pak věřil..........

pro doplnění doporučuji SAYův zákon.....rovnováha mezi kupní sílou a vyrobeným zbožím a službami.........a proto dnes to obrovské kvantitativní uvolňování..máme moc výrobků a málo peněz.........proto se tisknou..a superbanky vědí skoro přesně kolik mohou natisknout a kolik ne............a lidem se tvrdí, že tyto peníze nejsou ničím kryté...jsou....prací, pracovním časem....jen se to lidem nesmí říkat...pak by toho moc věděli.........a neposlouchali vrchnost.......

je ot vše o systému vládnutí...jak lokálním, tedy národnostním tak i globálním.....pořád to samé jako za Alexandra velikého, za Cezara a tak podobně....

Myslím, že vím, co máte na mysli. Problém dneska je v tom, že i když zvýšíte kupní sílu (například garantovaným příjmem, nebo vrtulníkovými penězi) - tak v bohatých zemích se přesto nemusí zvýšit poptávka. A to nemluvím o etických důsledcích takových návrhů - například, jak se vyrovnat s institucionalizovaným blahobytem bez nutnosti pracovat, když v jiné části světa pracují lidé 14 hodin denně za almužnu...?

Chci říci, že natištěné peníze dnes jednoduše není za co utratit, a čím více peněz je tištěno, tím více je to vidět. Dokonce už ani luxus jako trvalý zdroj poptávky nefunguje spolehlivě - nedávno jsem někde zaslechl, že bohatí Švýcaři se snaží své bohatství spíše skrývat, než aby ho dávali na odiv. Bojí se, že ve Švýcarsku, kde je bohatý skoro každý, budou působit trapně.

Nicméně ty peníze, jak píšete, potřebují krytí, i kdyby tím krytím měla být jen naivní důvěra v jejich hodnotu (případně důvěra v hodnotu různých jiných cenných papírů). A samozřejmě, že aby ta důvěra mohla existovat, je zapotřebí hodně "práce", to píši v uvozovkách záměrně, protože mnohdy jde o práci nesmyslnou. Zároveň existuje tlak na ekonomizaci a ztržnění všech hodnot, včetně těch, které by ekonomizované být neměly. Ale to už bych si vystřílel prach na nějaký příští blog.

Jaksi se nam ten bezuzdny nenazrany kapitalizmus (a stat, strana a vlada) potaci jako kulhava kobyla...

Potácí. Tak, jako se před tím potácelo bezuzdné nenažrané otrokářství, feudalismus s nenažranými bezuzdnými feudály a bezuzdný neschopný socialismus.